
*stránky jsou ve výstavbě

Kovářská leží v údolí Černého potoka, zvaného též Černá voda, v nadmořské výšce kolem
osmi set metrů. Za svůj vznik vděčí dolování a zpracování železné rudy. Již ve čtrnáctém
století byly v jejím blízkém okolí hamry, patřící Šumburkům. Přímo na dnešním území obce
jich prameny uvádějí pět. Český název Kovářská vznikl překladem z německého Schmiedeberg,
utvořeného podle velkého hamru s příslušenstvím, který zde stával. Až do devatenáctého
století bylo zpracovávání železné rudy téměř jediným zdrojem obživy zdejších obyvatel.
Roku 1595 postavili Lobkovicové v Kovářské pec, označovanou jako vysoká. Byla to ale jen
takzvaná dýmačka. O čtyři roky později zde však byla postavena skutečná vysoká pec, jedna
z prvních v Čechách. S rozvojem výroby železa nastal i rozkvět obce. Ten ale byl přerušen pobělohorskými
konfiskacemi, následnou rekatolizací, kdy protestanté odcházeli raději do Saska, než by
se vzdali své víry, a pak třicetiletou válkou, která na Kovářskou dolehla velmi těžce
hlavně v letech 1639 až 1641. Jednu z příhod té doby připomíná kamenný památník nedaleko
nádraží, na němž byl donedávna reliéf s německým nápisem: Švédský hrob 1641 - Rašeliniště
smrti. Bohužel, deska byla měděná, proto byla ukradena. |
V těchto místech stávala vysoká pec, pozůstatkem železárny je uhelna. |
Švédský hrob 1641. Původní měděná deska pomníku, která |
Po válečných útrapách se zde železářství vzpamatovalo poměrně brzy.
Podle urbáře z roku 1664 bylo v obci šestnáct domů, císařský hamr s vysokou pecí, třemi
kovářskými hutěmi, mlýn a statek s privilegiem výseku masa a výčepu piva. To byla nejstarší
část Kovářské. V blízkém okolí byly roztroušeny další domky a výrobna barviv, postavená
v lese pro potřeby dolu na kobaltové rudy. Škola zde byla již před rokem 1649, kostel tehdy
ještě nestál, byl postaven až v letech 1709-1710. O dvacet let později stálo v Kovářské
již čtyřiašedesát domů s 370 obyvateli a ke zdejší železárně patřilo čtyřiašedesát dolů
na železnou rudu. Byla zde také císařská celnice. Za dalších patnáct let se počet obyvatel
zvýšil téměř na sedm set. Železárna měla již čtyři hutě, novou budovu šichtovního úřadu
a byl zde i další mlýn. Rozvoj Kovářské byl znovu zabrzděn válkami a pak neúrodou. Za hladomoru
v roce 1772 zde zemřelo 179 lidí. Ke konci roku 1780 však měla Kovářská již ke dvěma tisícům
obyvatel. Období napoleonských válek přineslo stále se zvyšující potřebu železa. Byla zde
postavena nová vysoká pec a zavládl téměř blahobyt. Pak však začaly tudy táhnout armády,
které celý kraj poplenily a roznesly nakažlivé nemoci. Ani po skončení bojů se ztracený
blahobyt nevrátil. Železárna, jejíž zbytek dosud v obci stojí, byla udržována v chodu
s velkými obtížemi ještě několik desítek let, pak byl provoz zastaven. Roku 1832 koupila
přísečnické panství, ke kterému Kovářská stále ještě patřila, hraběnka Gabriela z Buquoyů,
majitelka Červeného Hrádku. Ta připojila zdejší železárnu k železárně v Kalku, ale to ji
zachránilo jen na pár let. Místo železářství se začal v Kovářské rozvíjet jiný průmysl -
výroba zápalek, továrny na samet, výroba příze a nití. Největším podnikem však byla Kallova
továrna na rybí konzervy. |
Roku 1883 byla Kovářská povýšena na městys a o dva roky později byl
schválen návrh znaku, představující vysokou pec ve zlatém poli, nesoucí zlatý hornický
znak a červený letopočet 1883. Po roce 1900 vznikly v Kovářské ještě tiskárna a elektrárna.
Poštovní úřad je zde od roku 1868, elektrické osvětlení od roku 1911. V roce 1910 měla
Kovářská 448 domů a 4 642 obyvatel, v roce 1968 jen 1 420 a tento počet se s mírnými výkyvy
udržuje do dnešních dnů.
podle Z. Binterové Před koncem II. světové války – 11. září 1944 se nad Kovářskou strhla
jedna z největších leteckých bitev II. světové války nad územím Československa. Muzeum letecké bitvy nad Krušnohořím 11. 9. 1944, které se v naší obci
nachází, každoročně organizuje setkávání leteckých veteránů v Kovářské. Tradice se zrodila
v roce 1994, kdy byl za účasti československých letců RAF odhalen památník obětem letecké
bitvy 11. 9. 1944. Mezinárodní charakter setkávání získalo v roce 1997, kdy byli otevření
muzea přítomni také bývalí protivníci z této bitvy, američtí a němečtí letci. Od tohoto
roku se v Kovářské pravidelně setkávají bývalí spojenci i nepřátelé, což ve spojitosti
s celkovými aktivitami muzea, dává akcím zcela konkrétní protiválečný a humanistický
charakter. Původnímu středu obce dominuje barokní kostel sv. Michaela, postavený v letech 1709 - 1710. Kostel má kazetový strop, zdobený obrazy svatých. Před kostelem stojí barokní Mariánský sloup z roku 1706. Za obcí, ve směru na Černý potok, se nachází kaple sv. Marka, která byla postavena v roce 1913 v blízkosti železného kříže z roku 1871. Kříž nechala podle pověsti jako výraz díků za své uzdravení postavit slepá obyvatelka Kovářské. Nedaleko za nádražím v Kovářské se nacházejí zbytky staré vápenky postavené v padesátých letech 19. století. |
Jedna z publikací, které vydalo muzeum, dokumentující leteckou bitvu 11. září 1944. |
Jsme ve 21. století. Zdálo by se, že se nám žije báječně - zkracují se vzdálenosti díky rychlému vývoji vědy a techniky. Ano, i internet už v naší obci máme a dokonce i pro veřejnost, ale nakoupit léky si jezdíme do vedlejšího města (to už neplatí :-)), kam máme velice chabé spojení - to platí stále :-(. Tak špatně jako nyní jsme na tom nebyli. Ať se podívám jakým chci směrem, tak je život v naší horské obci velmi složitý. Ale pro turisty a chataře je zde určitě velmi hezky. Příroda se po předcházející devastaci způsobené elektrárnami vzpamatovala a je kouzelné se zase procházet lesem a ne se dívat na oschlé pahýly. Cyklisté si zde užívají na svých kolech, projíždějí se ozdravenou krajinou a ještě mohou zhlédnout i historická místa jako například kovárnu, vápenku, švédský pomník a samozřejmě naše Muzeum letecké bitvy nad Krušnohořím 11. 9. 1944 v Kovářské, které svojí myšlenkou překvapilo nejednoho návštěvníka, ale o muzeu se více dozvíte přímo na internetových stránkách muzea. Myslím si, že jestli se v obci udělalo něco výjimečného, tak je to klub pro seniory a středisko volného času pro děti a mládež, kde se dobrovolně schází k prožití volného času až do 19:00 hodin a to i v neděli. Nejednou se zde objevily i děti, které zde byly pouze na návštěvě nebo na rekreaci. |
Barokní kostel sv. Michaela. |
Bydlení je zde velmi drahé, jelikož musíme topit převážnou část roku, ale s tím
samozřejmě počítáme, i když se na to vždycky vymlouváme. Obvodní lékař je v obci třikrát
týdně, což stálo velice úsilí a snahy, a tím víc jsme za to vděční. Máme zde také zubní
ambulanci dvakrát týdně a dětského lékaře čtyřikrát týdně od 7:00 do 8:00 hodin, dle mého
názoru čas zcela nevhodný, ale jsme rádi i za to. Začala jsem s problémy, se kterými se potýká občan žijící v obci
Kovářská. Ale nám se tu líbí a chceme tu žít, protože jak s oblibou říkám, do Prahy se
všichni nevejdeme. Stále chceme a usilujeme o to, aby se služby v horách pro občany zlepšily a dalo se
zde žít. V současné době jsou zde poskytovatelé těchto služeb: ubytování, kadeřnictví,
drogerie, prodejny potravin, knihovna, již zmíněné muzeum, internet a kuželna. Začala jsem
s rychlým vývojem vědy a techniky a my se budeme vracet ke koňskému povozu, abychom se
dostali do Evropy, a to je ta romantika, za kterou přijíždějí rekreanti. Klid, idylka
a žádná zbytečná civilizace - tak to je Kovářská v současnosti. |
Kaple sv. Marka. |
Vápenka za nádražím v Kovářské. |
Pomník s deskou, kterou umístili pracovníci lesů. |
Lyžařská sjezdovka s vlekem a nočním osvětlením. |